pondělí 6. května 2013

The Beauty Blogger Tag

Nalezeno u IYF a Moory, tak se - s dovolením - přidám :-)

1. Jsou tvé vlasy od přírody rovné nebo vlnité?
Zvlněné. Jemné. Fantastická kombinace ! I když jse ráda, že jsem nezdědila maminčiny - měla vlasy ala prstýnková trvalá, což je na jakoukoliv úpravu ještě větší peklo, než to, co příroda nadělila mě.



Sladkých šest let versus pubertálních patnáct a technicky vzato dospělých jedenadvacet :-)

2. Barvíš si vlasy a jak často chodíš ke kadeřníkovi?
Mno :-) Barvívala jsem si vlasy sama, ke kadeřnici jsem chodila výjimečně. Pokud jsem chtěla vysochat něco nového, stříhala mě maminka. Teď chodím do kadeřnictví do garáže - do zásuvky vetknu šňůru od strojku, sundám nástavec a vrčím.
3. Nosíš ten samý účes každý den, nebo si s vlasy vyhraješ?
Ano, ač se to zdá neskutečné, nosím ten samý účes každý den :-)
4. Lakuješ si nehty na nohou jen v létě, nebo i v zimě?
V létě často, v zimě dle chuti.
5. Jak dlouho ti ráno trvá, než se nalíčíš?
Dvacet minut když se mi nechce se s tím babrat, půl hodiny standard, večerní líčení klidně i hodinu - přípravu na večerní odchod mám jako milý rituál před vycházkou :-)
6. Líčíš první oči nebo používáš makeup?
Make-up. Naopak jsem to nikdy nedělala a neumím si to moc představit v praxi.
7. Sbíráš makeup, nebo kupuješ jen to, co potřebuješ?
Eh :-) Přiznávám, jsem vinna v tomto bodě obžaloby. Sbírám. Ale pokud něco déle nepoužiju, věnuju to. Doufám, že toto bude uznáno jako polehčující okolnost :-)
8. Jak často nosíš umělé řasy?
Vůbec. Svými si při pohledu vzhůru ohmatávám obočí, umělých mi netřeba. Na očích jsem je měla jednou, při focení fotek, z nichž jednu zde používám coby profilovou.
9. Líčíš se každý den?
Dle denního rozkazu. Pokud hrozí eventualita, že budu muset vyrazit mezi lid, tak ano. Pokud stoprocentně vím, že se budu zdržovat jen v blízkosti lidí, kteří jsou zvyklí (muž, syn, švagr), je to tak padesát na padesát. Nalíčená se cítím mnohem lépe, ale pokud mě ve třiceti stupních čeká výhradně ráchání se s prckem v bazénku, samozřejmě se nemaluju.
10. Líčíš se i v případě, kdy jsi celý den doma s rodinou?
Většinou ano.
11. Vyšla bys někdy z domu bez makeupu?
Ne. Výjimky z tohoto kategorického ne jsou akorát požár, povodeň, tornádo, nařízená evakuace a výjezd na pohotovost s kterýmkoliv členem rodiny :-)
12. Kolik drahých výrobků vlastníš?
Definice "drahého výrobku"? Pořizovací cena nad tisíc korun, třeba? Tuším, že šest kousků.
13. Plánuješ si denně oblečení?
Většinou ne. Vzhledem k tomu, že mým dress code je povětšinou černá sukně či šaty a černý vršek, ladím nejčastěji akorát barvu punčoch s barvou něčeho na krk a nehtů.
14. Jak často střídáš kabelky?
Dle příležitosti. Jiný typ kabelek nosím při pracovních příležitostech, kdy do nich rvu notebook, diář a lejstra a jiný pokud jdu s Jankem a většinu kabelky zabírá autíčko, sada listů ze stromu, ovadlá pampeliška, důležitý šutr, kukuřičné chlebíky a lahvička s pitím :-)
15. Kdy vstáváš a v kolik chodíš spát? 
(velmi nerada) Vstávám před šestou - do nedávna 4:20 - a spát chodím mezi dvaadvacátou a půlnocí. Ideál by byl vstávat po desáté a na lože se odebírat zhruba ve tři. Bystřejší čtenář z tohoto jistě pochopí, že v mém erbu se neskví skřivan :-)
16. Jak často/kdy cvičíš?
Bude mi za cvičení uznána pěší chůze? :-) Necvičím. Nejsem líná, ale cvičení mě tak strašně nebaví, jako máloco jiného. Vždycky mám lepší nápad, jak využít čas :-) I když kecám, hodně ráda a poměrně dobře plavu, leč nevěnuju se tomu tak, abych si troufla říct "ze sportu se věnuji plavání".
17. Pravák/Levák?
Pravák. Kladivo jsem nicméně schopná držet a používat i levou :-)
18. Jak jsi vysoká?
Nebýt podpatků, na tyč v MHD bych nedosáhla :-)
19. Kolika mluvíš jazyky?
Anglicky poměrně plynně, jeden čas mě komunikace v angličtině v podstatě živila, německy plynně rozumím, ale nepohovořím :-) Abych se rozpovídala německy, je potřeba do mě vpravit několik piv a mnohokrátě mě ujistit, že protějšek si ze mě nebude dělat srandu. Němčinu mám nicméně moc ráda a dost mě mrzí, že jsem se jí nevěnovala více.

12 komentářů:

  1. Velice sympatické odpovědi :). S většinou se ztotožňuji a taky mám 159 cm, ale říkám 160 :D. Na otázku o cvičení, jako bych odpovídala já. A můžu se zeptat, proč jsi se rozhodla být bezvlasá :)? To kvůli té jemnosti a vlnitosti :)?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdyz byl prckovi tok, jebalo mi, ze jsem pro vetsinu lidi "jen" mama. Ze uz budu "jen" mama, nikdo ode mne neceka nic jineho, nez slunickovost a v podstate unylost. Chtela jsem ukazat, ze jsem to porad ja, tlama, ne prilis nezne stvoreni, spis punkrockerka, nez pevkyne ukplebavek a tak. Tak jsem udelala to, co jsem chtrla udelat od ctrnacti - shodila jsem vlasy :-)
      A oblibila jsem si to :-)

      Vymazat
    2. To jsi fakt odvážná! Já bych nevydržela okukování lidí :). Každopádně jsi mi připomněla epizodu z Přátel kdy Rachel oholila nové přítelkyni Rosse hlavu a on pak nadával, že jsou jí cítit všechny lebeční kosti :D.

      Vymazat
    3. Mě je nikdo neochmatává :-)
      Ad okukování - není to tak žhavé. To, že lidi hodně čučí, je pouze osobní pocit prvních pár dnů. V podstatě to nikoho moc nevzrušuje, pokud ho to nevzrušuje tak, že se mu to líbí :-) Za ty tři roky, co jsem lysá, jsem zaznamenala 3, slovy tři, negativní reakce, těch pozitivních, od zcela cizích lidí na ulici, v MHD... bylo nepočítaně :-) (Kecy mého tchána nepočítám, je schopný mi vyčítat i to, že chodím v sukni -"jsi vdaná a máš dítě a oblíkáš se jak.. jak... jak mladá ženská!" -, takže jeho názor mě nechává tak nějak chladnou :-) )

      Vymazat
  2. njn, dvojče :D

    ale u 11. jsi teda vyměkla :DD

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Overeno praxi - na pohotovost se svym zanetem ledvin i s ditkem, ktere vypilo vrazednou davku Fenistilu, jsem se plazila/uhanela bez pomysleni na naliceni se :-) V pripade prvnim jsem byla ochotna chcipnout, jen aby to prestalo bolet, v pripade druhem me objimala panicka hruza. Rodit jsem ovsem nastupovala s valecnymi barvami a nasledujici dny pobytu jsem kamaradila alespon s pudrem a rasenkou :-)

      Vymazat
    2. jo, tu poslední situaci chápu, ale ty předchozí by se nějak pořešily :D
      btw. mě napadlo, fakt to vypil? třeba to jen někde vylil?

      Vymazat
    3. Fakt ho vypil, a) ho má rád (chutná to ne nepodobně Fernetu :-) ), b) vylitý nikde nebyl, nikde louže, nikde mokrá látka, c) už nebyl mrňavej, bylo to v létě a to mu byly téměř čtyři roky a na tom, že ho vypil, trval. Ostatně mi to hrdě hlásil už když jsem vstupovala do pokoje.

      Vymazat
  3. V bodu 11 se s Tebou shoduju a tu pohotovost se synkem mám už taky ověřenou v praxi. Vařila jsem zrovna o víkendu oběd, dítko s tatíkem venku a telefonát, že si asi synek zlomil ruku... (nakonec to bylo "jen" vykloubené v lokti, ale i tak lahůdka) Tak to jsem opravdu čas líčením neztrácela. Což ale nemění nic na tom, že nenalíčená se fakt necítím, jsem prostě nesvá.

    A jak to dopadlo s tím Fenistilem, museli doktoři nějak zasahovat? (Já jen abych byla poučená, kdyby náhodou toho mého prcka taky napadlo přihnout si, jednu lahvičku Fenistilu máme doma taky :-D)

    A můj obsah kabelky ve společnosti synka je taky dost podobný tomu Tvému :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fenistil dopadl dobře - on ho bere pravidelně už čtyři roky, takže jeho tělo je zvyklé. Jinak ta dávka, kterou vypil (něco přes 10ml) by pro netrénované tělíčko mohla být smrtelná. Jsou tři možnosti - buď to na dítě má sedativní účinky až do úplného útlumu, nebo může být naopak naspeedované, nebo - jako Janek - je zvyklé a nic to s ním neudělá. Nicméně na pohotovost je to při předávkování vždy. Strávili jsme odpoledne a večer na Bulovce, kde ho sledovali a co hodinu měřili tlak a tep. Nic mu nebylo, byla to klika. Poločas rozpadu účinné látky je zhruba čtyři hodiny, po této lhůtě už účinky nestoupají, ale pozvolna klesají, po čtyřech hodinách po požití se tedy nic s největší pravděpodobností radikálně k horšímu nezmění. Ale nervy to byly - když jsem vešla do pokojíčku, kde měl spát a místo toho vytahal vše ze skříní, rozmatla po všem mazání na ekzém, vystříkal celý nový Eucasol a uprostřed toho Saigonu trůnila prázdná lahvička od Fenistilu, málem mě jeblo. Volala jsem na toxikologické centrum (224919293 nonstop ), kde (velmi nepříjemná) paní spočítala, že ta dávka je fakt průser a jeli jsme.
      Fenistil, mazání i Eucasol byly v horním šuplíku vysoké komody, do kterého si po níže položených šuplících vyšplhal... Moje blbost, bez diskuse.

      Vymazat
  4. Pane jo, no dovedu si představ, jak ses asi cítila, taky už mám za sebou pár infarktových situací (za jednu mohla mimochodem naprosto neschopná doktorka, která mu něco chybně diagnostikovala a já asi týden prožila v nejhorším stresu mého dosavadního života).

    Jako jo, člověk si pak řekne, že to byla jeho blbost, léky mají být uchovávané mimo dosah dítěte, ale já bych si asi taky myslela, že horní šuplík vysoké komody je ok. Taky máme léky ve skříňce v kuchyni hodně nahoře, ale teoreticky, kdyby dítko jó chtělo, se k nim dostane. Malé děti jsou nevyzpytatelné, některé situace se snad ani předvídat nedají. Já mám v sobě zabudovanou panickou hrůzu z oken - sice se o to synek nikdy nepokoušel, ale když občas ve zprávách čtu, jak dítě vypadlo z okna, tak mě fakt jímá nepopsatelná panika.

    OdpovědětVymazat