Lancôme Road Show s Harper´s Bazaar - editováno 24. 6. 2013

 Když se mi minulý týden v mailu objevila pozvánka, nezlobila jsem se.








Slibovala představení kolekce s motivy od Albera Elbaze, líčení, tým z Harper´s Bazaar, občerstvení a dárečky. Inu, proč ne?, řekla jsem si a pozvání potvrdila.

Prvním zádrhelem se ukázalo býti počasí. Pokud mám vypadat jako dámička, potřebuju k tomu punčochy. Fakt. Mám jen velmi málo oděvů, které vypadají dobře bez nich a příslušných bot. Punčochy jsem při pohledu na třiačtyřicítku na vysluněném teploměru zavrhla. Pečené maso sice můžu, ale na své jsem chuť neměla. Na aktuálně panující teploty nemám v podstatě nic, tedy nic, co by se hodilo do většího světa, než je trasa domov - školka - nákup - domov. No co, blogerky to budou muset přežit, říkala jsem si, když jsem se soukala do černé, pod kolena dlouhé, sukně s kočkou a jednoduchého černého tílka. Dalším průserem byla kabelka. Většinou jsem za matku nebo paní OSVČ a pro tyto dvě polohy své osobnosti mám kabelky. Prostornou praktickou crossbody v kůži a seriózní šedou filcovou, která umí spolknout notebook, desky a diář - na předloktí. Ani jedna se k oděvu příliš nehodila. Možnost vyrazit s milovanou, leč poněkud infantilní Tenshi Neko s Angel Cat jsem zavrhla též. Zvítězila tedy cross body.

Téměř jsem chcípla vedrem již cestou k zastávce autobusu a modila se, aby se mi líčení nerozteklo příliš. Metro a klimatizace v Palladiu mě částečně zachránily, ale bylo to tak tak.
Palladium mě děsí (čím déle bydlím v obci, která je v katastrálním území velké Prahy, leč obsahuje ohrady s koňmi a kde MHD nás navštěvuje jednou za půl hodiny, tím víc je ze mě vidiečan, přemýšlející v centru, jak dlouhé vidle musejí obyvatelé těch vysokých domů mít, aby pod střechu schovali seno. A to jsem původně z Vršovic !). Navštěvuji v něm téměř výhradně DM, pokud mám cestu kolem, knihkupectví a Fillium, kam chodím pro příze, vlny a jiné háčkovací propriety. Chápu nicméně, že takovou akci těžko pořádat ve čtvrté cenové s pivem do kelímku :-)
Opřela jsem se o zábradlí před Sephorou, pozorovala půvabné hostesky a čekala na IYF. Té to, narozdíl ode mne, slušelo patřičně dle příležitosti. Uklidnila jsem se, že se vedle ní ztratím, protože její černé šaty a lodičky se hodily o poznání lépe, než oděv můj.

Začátek byl poněkud chaotický, neb nebylo zcela jasné, zda se máme u někoho hlásit nebo jak. Odhodlaly jsme se odchytnout slečnu s červenou mašlí a Lancôme tričkem, která nás následně předala do péče členek Harper´s teamu. Upsaly jsme se svými telefonními čísly, maily a vyfasovaly dotazník.
Mnoooo... Zjevně nebyl tvořen pro kosmetické blogerky - dotazy "jaké jsou trendy pro SS2014?" či "co pro vás znamená móda?" v nás způsobily lehkou paniku. Vyplňovat A4ku mezi lahvičkami s parfémy byla též challenge, ale žádný parfém nakonec nebyl ani zraněn, ani zabit. Úleva. Za odměnu jsme vyfasovaly další formulář, tentokráte příjemný - vyplnění kontaktních údajů pro předplatné Harper´s. Jako většina z nás mám lifestyle časopisy ráda, sedmdesát a více korun ale umím investovat lépe, takže je kupuju velmi výjimečně a jelikož se jimi výhradně kochám, stačí mi ke štěstí ty, kterými mě zásobuje švagr. Tu měsíc staré, tu rok. Obrázky jsou pořád stejně hezké. Předplatné mě nicméně potěšilo moc, jsem v napjatém očekávání, zda bude chodit miniverze, nebo časopis dospělý, s dárečky.

Miluju pití v hezkých lahvičkách a stolek s Belvoir limonádami velmi uspokojil mé estetické cítění. Chuťové buňky následně též. Karambol nastal ve chvíli, kdy se limonáda rozhodla, že ne zcela vychlazená opustí lahvičku. Jasně, jediné prase, kterému pití vzkypělo přes hrdlo lahve, byla ta blbě oblečená, plešatá.

Následovalo focení s šéfredaktorkou, každá fotka v sestavě jedna blogerka - jedna Bára Nesvadbová. Mám jí ráda, její knížky mě jako chytrá oddychovka baví a sloupky v časopise také. Oceňuju tulivý přístup ke štrůdlu focených, dojem "kamarádky se fotí na dámské jízdě" byl příjemný. Následně každá z nás dostala svou vlastní obálku HB, na které se tulí k Báře. Tu svou vám neukážu, umělé osvětlení mi sežralo obočí a a vypadám jak uprchlík z Kosmonos :-)

Přesun k líčícímu koutku, představení jedné z paletek očních stínů. Potřebovala bych je, samozřejmě, všechny. Jak jinak. Sledovat při práci Lucii Gibodovou je čirá radost a potěšení. Úsporné pohyby, z každého gesta vyzařuje, že ta krásná ženská ví, co dělá a proč to dělá. Vydržela bych to porozovat hodiny a výsledky, které jí vycházely z pod rukou, za to opravdu stály. Neměla jsem bohužel tolik času, abych mohla počkat na proměnu IYF a to mě mrzí, nicméně domácí hlídání potomka bylo časově omezné, zanechlala jsem jí tedy na čekačce před líčící seslí a vyrazila k domovu.

Celkově akci hodnotím poněkud rozpačitě. Chápu, že Road Show je samozřejmě i pro nepozvaný lid. Je to show a show prodává, proto se pořádá. Ovšem nahnat dvacet blogerek, které vyplňují dotazníky, fotí, seskupují se, diskutují a jsou foceny, do živého provozu vytížené Sephory nepovažuji za nápad z nejšťastnějších. V mezerách mezi regály, uhýbaje nakupujícím, jsem trnula, abych něco neshodila, neb mé konto se k myšlence placení roztříštěných lahviček s luxusem v tuto chvíli nestaví příliš pozitivně.
Teď se postavím na pranýř - obaly od Albera Elbaze mě neuchvátily už na fotkách a setkání tváří v tvář na tom nic nezměnilo. Vím, že se teď nad nimi ochá a achá, mě ale ten styl k této značce nesedí, připadá mi dětský. Na obaly to nejezdí, ale když si jdu dopřát něco od Lancôme, tak i pro ten pocit luxusu při pohledu na jednoduchý, designově čistý, obal. V tomto světle oceňuji, že se nejedná o limitku i obsahem, ale převlečení klasických produktů do jiného kabátku. Šance k útěku před očíčky, puntíčky a hvězdičkami tedy je :-)

Mám podezření, že z blogerek, zastupujících sféru kosmetiky, jsme byly přítomny jen my a později dorazivší Rendy. Soudím tak dle poměrně nezaměnitelného oděvního stylu fashion blogerek, do kterýchžto oblečků byla oděna většina přítomných. Přiznám se, že šaty stylu "límeček zapnutý až ke krku, bez rukávů, páseček" / "džínové kraťasy, 80´s tílko s průramky k pasu, nápis" mě příliš neoslovují, ale dost možná proto, že je to aktuálně téměř uniforma slečen, píšících o oděvech. Toto není osobní útok, opravdu ne, možná se mi o nelíbí prostě proto, že je toho moc a vzdávám tímto hold třeba takové Boo, která má svůj styl a pokud si pamatuju, nikdy jsem jí ve "fashion blogger mainstreamu" neviděla. Uchvátila mě ovšem slečna v tmavě modrých šatech a nádherném klobouku. To jo, to jo, to jo !
K rozpačitosti přispívá i kolonka "dárky". Ano, byla jsem zvědavá na paletky, byla jsem velmi natěšená na Lucii Gibodovou a v tomto bodě jsem byla uspokojena, nezastírám ale, že na akci jsem šla i s vidinou nějakého toho dárku, který na sobě bude mít nápis Lancôme. Jak jsem pochopila u čtení služebně starších kolegyň, bývá to na podobných akcích zvykem, nenapadlo mě proto, že tato představa je příliš troufalá. Byla.
Dárkem bylo míněno výše zmíněné předplatné HB, které je sice fajn, ale....

IYF se zmiňovala o jakýchsi tajemných textilních pytlíčcích v rukách spolupozvaných, mě se nicméně při odchodu dostalo informace, že už se čeká pouze na pralinky, takže mám pocit, že ony pytlíčky nic z kosmetických zbraní neukrývaly.

Jsem nicméně ráda, že jsem se zase potkala s IYF a že jsem měla možnost pozorovat Lucii in vivo.

Za pozvání na Lancôme Road Show tedy i přes výhrady Harper´s Bazaar děkuji !

Aby těch katastrof nebylo málo, odporoučel se mi před odchodem foťák, kvalita těch nemnoha fotek, co jsem pořídila, tedy odpovídá tomu, co je ze sebe schopen vyždímat můj telefon.

A jedna zcela mimo téma, ale speciálně pro Mooru :-)

Edit : IYF mi sdělila, že dle jejích informací by mohlo pomoci napsat Lancôme zprávu na FB. I učinila jsem dotaz, zda by bylo příliš troufalé zepat se, zda je možno dárek získat nějak dodatečně.
A Lancôme má bod za milý a fér přístup -

Díky !